Jak to začalo

Jak Dita z Moravy k Berounce přišla

Bylo mi pětadvacet a bezhlavě jsem se zamilovala do někoho, koho jsem poznala přes Instagram. Bylo to natolik oslepující a nekonečné, že jsem se rozhodla přestěhovat z Brna do Křivoklátu, jen aby náš možný vztah měl vůbec nějakou šanci. Znali jsme se měsíc, viděli se třikrát. Bizár, co? 

A pak přišel covid.
Měsíc po mém přestěhování přes republiku se zavřely okresy. A my, jako téměř všichni v té době, se začali dívat po novém koníčku. Koupila jsem zarostlou stráň, kde jsem chtěla obnovit sad. A krátce na to koupila i zahradu se Sušárnou, která s prvním pozemkem sousedí.

Rozchod a odchod.
Jak už to tak bývá, v životě věci nevychází podle plánu. Ve druhé vlně covidu ztrácím bráchu a krátce na to ukončuji vztah. Rozmýšlím se nad přestěhováním zpět na Moravu, ale co s chatou na Křivoklátě? Rozhodla jsem se ji alespoň trochu vyklidit a dát do pucu, než rozmyslím, co a jak dále.

Bude to za půl míče, paninko.
Když jsem oslovila řemeslníky, aby mi udělali novou střechu, cena mě zaskočila natolik, že jsem se rozhodla začít chatu opravovat sama. Pořád jsem měla vidinu toho, že udělám základ, chatu prodám a vrátím se zpět. Jenže okolí mi nevěřilo a to pro mě bylo jako hnací motor, který odstartoval celkovou rekonstrukci svépomocí. 

 

 Co bych to byla za holku od Berounky bez pořádného pádla.

 březen 2024

Koupila jsem druhou chatu a jmenuje se Francin!

Děkuju, že jste celý příběh prožívali se mnou, ať už přes sociální sítě nebo tady ve zkratce. Stálo s stojí to za to. Hlavní je nebát se.

 Dita, holka od Berounky