Francin

2.3.2024

Jely jsme mým starým autem k nám domů, bylo krásně modro a já právě koupila chatu. Plno smíchu a blbých fórů, jak ji pojmenujeme a vybavíme. "Haha, bude pořádně trampská a žádný tvoje estetično."
Držení se za ruce a já se v tu chvíli cítila toliko živá, že to všechno tak vychází a je skvělý, až to není možné.

Můj táta se druhý den už neprobudil.

Člověk by řekl, že v dospělosti vám už jen tak něco nevyrazí dech. Vidět svýho tátu bez něj, mi ale hodně zamávalo se světem.

A těch slz je občas tolik, že bych vyplakala celou Berounku. Hrany se obrousí, vím to, chce to jen čas. Jen mě mrzí, že tyhle fakapy s rekonstrukcí mu už povídat nebudu. Stejně jakože už nemůžu zavolat s dotazy, jako třeba jestli si můžu rozdělat táborák po tom, co jsem si myla ruce benzínem. A ano, tento příběh se opravdu stal, nakonec jsem opékala v kuchyňských chňapkách.

Jak říkával můj táta, "Tož tak to na tem světě chodí." A měl pravdu. Jako dycky.

Můj táta se jmenoval František a tohle je chata FRANCIN.